Asi si říkáte, proč by mělo být chybou nevědět nic o pavoucích. Stejně je jen zašlápnete nebo minimálně vyhodíte z domu a jejich pobyt u vás doma je značně nežádoucí. Ať už jste odpůrci těchto osminohých tvorů nebo vás jen dostatečně nezaujali, je dobré některé druhy znát. Víte například, které raději moc nebrat do rukou a na co si dát pozor? Jak si je nesplést s jedovatými druhy? Pojďme se na to podívat.
pokoutník domácí
Běžníci
Říká se jim krabí pavouci podle postavení nohou a tvaru hlavohrudi. Samice je schopná měnit zbarvení celého svého těla, díky čemuž umí skvěle lovit. Uloví i hmyz, který je mnohem větší než ona sama. Je dobré o nich vědět, protože možná díky svému zbarvení mohou působit jedovatě, ale pro člověka jsou neškodní. Pokud na vás tedy spadl ze stromu například pavouk bílý jako sníh, nemusíte mít obavy. Splést si jej ale můžete se zápřednicí nebo maloočkou, a to tehdy, když na sebe vezmou zelenou barvu.
Zápřednice
Zápřednice jedovatá je pavouk vyskytující se v České republice již celou řadu let, avšak díky oteplování se habitat tohoto pavouka posunuje i do oblastí, kde dřív nebyl vidět takřka vůbec nebo zřídka. Má červenou až hnědo červenou hlavohruď a končetiny. Zadeček má zelenou barvu. Podle toho a mohutných kusadel poznáte zápřednici. Podobná je jí i maloočka, ale má opačné zbarvení – sameček má zadeček do hnědo červené a hlavohruď je zelená, samička je celá jasně zelená. Ať už se jedná o zápřednici nebo maloočku, neměli byste na ně raději sahat. Nejsou sice agresivní, nicméně v případě sebeobrany nebo obrany hnízda dokážou kousnout a tyto dva druhy prokousnou i lidskou kůži.
křižák pruhovaný
Pokoutníci
Ne nadarmo nesou toto označení, rádi se totiž usídlují ve starých stodolách právě v rozích. Dělají mohutné pavučiny, jež nemají typickou strukturu jako pavučiny křižáků, ale jsou hustě tkané a zakončené jakýmsi trychtýřem – jejich úkrytem. Dosahují úctyhodných rozměrů, já sama jsem viděla pokoutníka, který byl velký jako dlaň většího dítěte. Vyskytují se poměrně běžně, málokdo o nich ale ví, že ti větší z nich dokáží v případě ohrožení zabořit svá kusadla i do vaší ruky či chodidla.
Křižáci
Jejich krásné pavučiny zdobí stromy i keře, a když je na nich chycená ranní rosa, to pak teprve člověk spatří nádheru. Jeden druh křižáka je ale krásný nebo minimálně zajímavý sám o sobě, i když jej uvidíte mimo pavučinu. Tím je křižák pruhovaný, který zbarvením napodobuje sršně nebo vosy. Na hlavohrudi má navíc zajímavou kresbu, která mně osobně připomíná lebku. Dospělý člověk si z něj nemusí dělat vrásky vůbec, ale menší děti a starší lidé by měli být obezřetní. U nich může pavouk prokousnout kůži, a tím způsobit menší nepříjemnosti.
Samozřejmě toto nejsou všechny druhy, které stojí za zmínku, ať už kvůli zajímavému zbarvení nebo chování. Pavouků se však nemusíte bát. Ze zmíněných druhů není ani jeden agresivní, útočí málokdy. Dokonce ani při obraně hnízda tito pavouci nevyužívají kusadla jako hlavní zbraň. Kochejte se krásnými barvami a zajímavým vzhledem těla a užívejte si jejich přítomnost. Vždyť díky nim se nemusíme bát přemnožení bodavého hmyzu.