17.6. 2006 26. klubová výstava Rakouského klubu chovatelů jezevčíků

Baden bei Wien

Posuzovala: paní Monika Blaha (Rakousko)

Hned ráno u vchodu pro nás vystavovatele sedmičku dobrého rakouského vína a dvě čokoládové tyčinky. Pro vystavované jezevčíky konzerva a něco na žvýkání pro dlouhou chvíli. Tak pro nás začínala klubová výstava pořádaná rakouskými kolegy- jezevčíkáři na zajímavém místě. Totiž na Trabrennbahnu nebo- li klusáckém závodišti v Badenu u Vídně. Dva kruhy pro 112 jezevčíků byly umístěny hned vedle klusácké dráhy, takže občas vykulil očka na toho přerostlého "jezevčíka" právě vystavovaný pejsek, jindy-po mohutném zaštěkání vykuleného jezevčíka- vzal nohy na ramena chudák kůň a trenér s pomocníkem měli co dělat, aby koníčka zvládli zastavit. To vše jsme mohli pohodlně pozorovat z vysoké a strmé tribuny pro návštěvníky klusáckých dostihů. V popředí vystavovaní pejsci a za nimi taky krásní, trénující nebo volně pobíhající koně. Symbioza, která fungovala po celý povedený sobotní den. A pohodu umocňovala se svým milým a nekonfliktním vystupováním a posuzováním povídavá paní rozhodčí. Naštěstí pro někoho upovídaná směrem k pejskům.

Za české barvy a taky dlouhány přijel bojovat o čekatelství na Šampiona Rakouska králičí Ch.ULI Klamap Debra. Ich.MEJA Piccolo Gitano získala svůj druhý CACA. O třetího potřebného k získání titulu bude bojovat až příští rok. Tento rok 1.9. ji bude sedm let a od sedmi let je možné v Rakousku chodit ve třídě veteránů, kde po získání třech V1 může žádat o udělení "veteránského" šampiona. Baví nás tedy to pomyšlení, že by si Meja dodělávala vzhledem k svému věku oba rakouské šampióny zároveň. Totiž v době čekání na rok a den nutný pro udělení posledního CACA by klidně mohla stihnout Šampiona veterána Rakouska, který je možné vychodit  na "jeden zátah" během třech po sobě následujících výstav. Když se zadaří...

4.6.2006  Výstava Klubu chovatelů jezevčíků Slovenské republiky

Nitra

Posuzovala: paní Marcela Fidrichová (Slovensko)

San Marino (Repubblica di San Marino) je maličká zemička na severu Itálie, nedaleko Rimini, známá hlavně vývozem poštovních známek a vína…ale zpět...Opět se nám potvrdilo, že si na cestu na vzdálenějších výstavy musíme dát dostatečnou časovou rezervu. Tu i přesto, že jsme měli, zcela jsme ji spotřebovali při popojíždění a stání před Tauernským tunelem, kde jsme spolu s ostatními zůstali stát odstaveni asi dvě hodiny. Když jsme se dozvěděli od rakouského policisty, že v šesti a půl kilometrovém tunelu po havárii opět hořelo a že bude uzavřen ještě alespoň čtyři hodiny, rozhodli se naši řidiči zvolit náhradní a delší trasu. Přestože San Marino s jeho jedinou a tedy nejvyšší horou Monte Titano bylo vidět dlouhou dobu již z dálky, na výstavu umístěnou hned pod vrcholkem jsme dorazili těsně po zahájení. Jak jsme zpocení z hektického přesunu od autobusu zjistili- teoretického. Velikost zpoždění výstavy jak vědí staří výstavní harcovníci je závislá na poloze výstavy. Čím více na jih....

Výstavní kruhy byly umístěny pod velkými stany takže jižní slunce pejskům ani tak nevadilo. Pro vystavovatele a návštěvníky přicházející na poslední chvíli již místo nezbylo. Druhý den jsme si dali záležet, přišli jsme brzy a našli si pohodlné místo pod stanem u našeho kruhu, kde jsme prožili ve stínu příjemný a úspěšný výstavní den. Majitelé psů, kteří nechali delší čas své miláčky ležet přivázané na slunci, byli vyhledání a upozornění místními policisty ve šviháckých uniformách. Stalo se to i naší vystavovatelce. Jak následně zjistila, byla "nabonzována" německými návštěvníky. I pro ty jejichž pejsci byli méně úspěšní byla jistě odměnou krásná vyhlídka dolů do Itálie a na v dálce se zrcadlící moře. Bylo mi velmi milé, když druhý den po úspěších Meji v kruhu místní vystavovatelé neváhali vstát a třeba i z druhé strany kruhu chodili gratulovat a typicky italskými gesty dávali najevo že to je tak správně a že nikdo jiný z přítomných si toto ocenění nezaslouží více než ona.      Na foto z výstav si klikni

28.5.2006  Mediterranean winner

Posuzoval: pan Jaroslav Matyáš (Slovensko)

Na zamračenou a vlhkou opolskou výstavu psů dorazilo přesně čtyřicet dlouhosrstých miniatur. K tomuto jistě velkému počtu ve velké míře přispěli i čeští vystavovatelé, kteří přihlásili rovných deset psů a fen. Jedenáctého psa- Tonic-Li z Debry přivezla jeho německá majitelka. U kruhu byla kromě polského a českého jazyka dále slyšet ruština, francouština a němčina. České chovatele, vystavovatele či jen příznivce jistě potěšilo, že všech jedenáct vystavených malých dlouhosrtých českých jezevčíků se prosadilo a odneslo si ocenění. Od polského CWC přes CACIB až po BOB. Ten si vybojovala již bez pár měsíců sedmiletá Meja Piccolo Gitano, která splnila navíc podmínky k udělení Šampiona krásy Polska.

Bohužel stále častěji se mi na výstavách v zahraničí stává, že pořadatel či vedoucí v kruhu používají vedle vchodu do kruhu umístěné tabule, které jsou určené k aktuálnímu zveřejňování výsledků ocenění psů, pouze k dekoraci. Bylo to i v tomto případě. A následná neochota po skončení posuzování nechat nám opsat výsledky z protokolů vedla k tomu, že jsme s panem Nechvátalem- kterému touto cestou děkuji- stěží dali dohromady alespoň oceněné jedince. Pořadí dalších v jednotlivých třídách si nedovoluji zveřejnit.