22.+23.9. 2007 MVP Lendava + MVP Varaždin

Do Lendavy, malého slovinského lázeňského městečka, nad kterým se na kopcích pěstuje vinná réva jsme přijeli brzy ráno. Na hustém trávníku fotbalového stadionu se ještě třpytila rosa. Proto se Farii a Agríně ani nechtělo ze svého výstavního kamionu sestoupit a radši se slunily v ranních paprscích slunce.

Kolem desáté hodiny rosa slezla, rozhodčí a psy naopak nastoupili na hustý trávník.

Rozhodčí Deutscher kontra Farinka. Její první setkání a posouzení tímto známým rakouským rozhodčím.

Rozhodčí pan Deutscher spolu s čekatelem řešili občas asi i neřešitelné případy. Alespoň podle jejich soustředěných výrazů a gest.

A opět- rakouská konkurence v podobě jezevčíků paní Moroccuti na place, zatímco česká konkurence tiše čeká a je připravena opět úspěšně zaútočit na posty nejvyšší. Zdá se, že k přátelskému utkávání se v kruzích nám oběma již dávno přestalo staré dobré Rakousko stačit.

Ještě doma těsně před odjezdem jsem se snažil vygooglovat kde se nachází kynologický areál Mali Prielog, místo konání výstavy psů a jezevčíků ve Varaždinu. Marně. Musel jsem se spokojit pouze s reportáží na stránkách obsahujících mnoho mnoho informací Naháči.cz. V reportáži popisující cestu do Varaždinu z roku 2003 se píše, že cesta na cvičiště byla dobře značená. A taky byla. Takže cestou na hotel jsme odbočili a zajeli se podívat na místo konání. Zde jsme narazili na právě odjíždějícího Patrika Panýrka a jeho spolucestující s kterými se často venku potkáváme. Výměna katalogů přišla vhod a tak jsme se dopředu dozvěděli co nás čeká za konkurenci v neděli. Byla o trochu jiná než v Lendavě.

Výstava se konala na cvičišti se spoustou místa na venčení, rovnou zatravněnou plochou, množstvím velkých vzrostlých stromů poskytujících po odeznění ranního vlhka dostatek stínu před pražícím sluncem. Jak říkala hrdě konferenciérka celé výstavy: "nenacházíte se na cvičišti psů ani v kynologickém areálu, ale v jediném kynologickém parku v Evropě". A měla pravdu, rajské místo pro psy...a se zázemím pro jejich páníčky.

Holky si byly tak jisté každá svým úspěchem, že si pro sebe zabraly bednu ještě hodně dlouho před definitivním rozhodnutím. K pobavení diváků i pořadatelů kteří to těm dvěma jazavčarkam tolerovali. Jsem si jist, že jejich pózování přilákalo více fotografů než pak to závěrečné- vítězů. Drzé české jezevčice s chorvatským státním znakem v pozadí si natočila i Chorvatská televize. A byli jsme spokojeni všichni.

"Teda páníčku postavit mne proti slunci, jak amatérské". "Ale Agrínko, der Herr Richter Ivan Colarić tak poručili!"

První místo to sice nebylo, ale II.BOG Toklarama's Agréable je též vynikající!

Více o výstavách i na stánkách našich přátel: www.bohemia-acro.com

15.+ 16.9. 2007 MVP+ NVP Bosanska Gradiška

"Prý se za dvě čekatelství CAC zadává na místě a tedy bez obvyklých byrokratických průtahů a dalších plateb za poštovní služby Šampion Bosny a Hercegoviny." A tak jsme po tříleté pauze opět zavítali do Bosny a Hercegoviny. Do města, které tvoří zároveň i hranici s Chorvatskem se na dvě výstavy dostavila ale již naše nová generace jezevčic.

Faria a Georgina Eupatrid spolu s Toklarama's Agréable se ubytovaly v perfektním tříhvězdičkovém Motelu Taxi Bar Gradiška.

Při našem nekonečném výstavním seriálu jsme byli ubytováni leckde, ale zde jak holky okamžitě zjistily nechybělo NIC. Pokoj obsahoval veškerou možnou výbavu. Od klimatizace s dálkovým ovládáním, trezorem, vybaveným a dobře zásobeným minibarem pro páníčka až po tlusté a naducané peřiny s polštáři ve kterých se nám všem ty dvě noci dobře spalo. Koupelna byla též vybavena vším možným technickým zařízením. Zvlášť jsem ale ocenil dobře uzavíratelné a těsnící okna. Ti kdož mne znají se této mé úchylce nebudou divit, že?

Motel spolu se svým hrdým majitelem a jeho typickým viržinkem v ústech se nachází v střeženém areálu spolu s restaurantem, autoservisem a myčkou. Vedle recepce internetový koutek pro ty z nás, kterým se na cestách stýská po svém e- mailu. Vše spolu s panem majitelem je vám k dispozici čtyřiadvacet hodin. Před motelem je bezkonkurenční plac ve formě fotbalového hřiště s hustým trávníkem.

U vchodu nás nenechala chladnými malá jeskyňka s "boudičkou" pro koho jiného než jezevčíky.

Ranní nástup sboru rozhodčích a poháry dovezené z Itálie.

Agrína trénovala výstavní chůzi spolu s Klárou...ale šlo jí to ztuha.

Další a určitě obsáhlejší reportáž na stránkách: www.bohemia-acro.com

25.+ 26.8. 07 MVP Innsbruck+ NVP Trbovlje

První zastávku z Prahy na cestě dlouhé 1800km jsme udělali ve městě pod vysokými horskými štíty Innsbrucku. Přivítaly nás ráno ještě částečně ospalé a zahalené do proměnlivé mlhy. Byť výstavy pořádané dvě, rozhodli jsme se neusilovat o Vítěze Alpencup 2007, ale na neděli pokračovat do Slovinska. Zatímco v Innsbrucku jsem vystavil Agréable a Georginu, tak do Slovinska s nimi jela bojovat o potřebné druhé slovinské CAC i Faria.

Hned co jsme se dopracovali k našemu kruhu, daly mi děvčata jejich osobitým stylem najevo, že nějaké rozcházení v ringu se v žádném případě konat nebude. To jako profesionálky prý nepotřebují. Byl jsem měkký a tak se taky nekonalo.

Kolega Detlefsen a jeho početná smečka nebyli k našemu údivu vůbec uvedeni v katalogu. A tak asi nechtěně přispěl ke gradaci již tak od rána všudypřítomného zmatku.

Naše dvě české vystavovatelky kontra německý vystavovatel. Co nejvíce ovlivní paní rozhodčí Rotraud Eppich v rozhodování o vítězi? Bojovné gesto pana Detlefsena?, či snad kostelní pozice paní kolegyně Štáfové?, nebo snad výstavní postoj jezevčíka paní Pytlounové?

Radost pozorovat souhru a koncert rukou našich reprezentantek při přípravě jejich psíků do kruhu...

Po závěrečných soutěžích kdy Agré bojovala o BOG a kdy i štíty v okolí města prokoukly jsme zamířili směr Salzburg a dolů na jih Tauernskou dálnicí přes Alpy a tunely na Villach, Karawanky, Ljubljanu a Trbovlje kam jsme dorazili okolo půlnoci.

...a potom jsme vjeli do tunelu...a vyjeli ve Slovinsku na výstavě v Trbovlje. Bylo tam taky móc krásně. Trochu povídání a fotek najdete zde.

28.1. 2007 MVP Trenčín

Na této výstavě se setkala Georgina poprvé se svým bráchou Georgiem. Od té chvíle, kdy odcestoval se svými novými páníčky na Slovensko se ještě neviděli.
Za foto děkuji Maxíkovu kamarádu panu Kotrusovi.     Výsledky výstavy

Georgio s paničkou a páníčkem rádi cestují. A i když je stále co vylepšovat v předvedení se před rozhodčím, ještě Georgio netušil, že ho přihlásili na další výstavy, kde se bude snad s Georginou potkávat i nadále.

Dnes jsou to dva pěkní mladí jezevčíci, kteří co nevidět postoupí do třídy mladých.