1.7. 2006 Výstava Klubu chovatelů
jezevčíků Itálie
2.7. 2006 1. Světová výstava W.U.T.
Rozhodčí:
1.7. pan Claudio Montefusco (Itálie)
2.7. pan Werner Walter (Německo)
Na výsledky obou výstav
klikni
Cestou na a přes Brennerský průsmyk se nám otevíraly neustále nové pěkné pohledy.
Míjeli jsme miniaturní hrádky či zámečky umístěné ve strmých horských stěnách.
V sobotu ráno jsme odjeli z našeho hotelu do místa konání obou výstav.
A než se začalo, stačili jsme si prohlédnout pěkné prostředí hotelu...
také vzorně upravené okolí hotelu, kde se dalo i dobře venčit...
a výstavku bronzových plastik na téma- jak jinak: jezevčík.
Též vystavené poháry.
Páni rozhodčí: domácí Claudio Montefusco a host z Německa Werner Walter v akci.
Farinka poprvé na hotelu...
...se rychle učila, jak využívat jeho nabízený luxus.
Faria- třetí nejkrásnější puppy klubové výstavy...
...a kulatá odměna. Pro páníčka. Pro Farinku piškotky.
Česká skupina si vybojovala v soutěži národů třetí místo. První Norové, druzí Němci.
V hojném počtu se dostavili též Švýcaři pořádající W.U.T. championát příští rok. Pozvánku na něj si nosili na triku v národních barvách. Sympatický nápad.
Tak ještě poslední ohlédnutí za úspěšným a pěkným víkendem...
a na zpáteční cestě jsme v Innsbrucku odbočili pro změnu na Garmisch-Partenkirchen.
27.+ 28.5. 2006 2x CACIB San Marino
Rozhodčí:
27.5. paní Falsina Pialorosci Candida (Itálie)
28.5. pan Pier Secondo Zacco (Republika San Marino)
Na výsledky obou výstav klikni
V sobotu v 8 hodin ráno se nám v dáli takto zjevilo San Marino. Pro mnohé z nás doposud symbolizované pouze horou Monte Titano. Stihneme výstavu?
Konečně v půl deváté se naše Karosa dostala do ulic. Vyhráno jsme ale neměli. K vítězství nad osudem chyběla maličkost: neměli jsme ani zdání kde se výstava nachází. Jak jsme postupně zjistili, ani místní a ani policejní hlídka. Až nahoře pod Monte Titano se začaly objevovat ukazatelé. První vítězství.
Zbytečné nervy, posuzovat se začalo stejně někdy kolem jedenácté hodiny. Všechny kruhy byly umístěny pod stany. Pro dnešek na nás již místo ve stínu nezbylo.
Dlouhán- jak milé od pořadatelů. Bohužel vedle mezi státními vlajkami zúčastněných vystavovatelů česká chyběla. Jak trapné od pořadatelů. "Jen" třicet českých psů...
Nakonec jsme si ještě stačili prohlédnout překrásná panoramata dolů do Itálie.
Páníčku- poctivě jsem trénovala, držela dietu aby naměřili! Já ti ostudu neudělám. Ale co TY mne? Jak to zas vypadáš? To je nějaký postoj? No to je ale hrůza! A jak koukám navíc jsi si stačil hned ráno pokecat tvé jediné tričko kafem...
Večer po mírném bloudění jsme dorazili do perfektního kempu. Rozdělení míst proběhlo jako obvykle: Meja zabrala nejlepší místo, na mne zbyla přepravka. Bez televize. V kempu byla i malá zoologická zahrádka s ptactvem...
...a proto hned ráno si šla Meja něco vyříkat s pávy, bažanty a křepelkami, kteří se chovali nad ránem prý dosti hlučně.
Ráno se nám z kempu otevřel krásný pohled...
..a za naším pohledem jsme taky vyrazili na druhý výstavní den.
Oteklý čumák, váčky pod očima- jó ty Italové...do noci slavili. O pohárech pro vítěze si teď kolega může nechat jen zdát.
A ještě poslední pohled- v dáli moře a přímořské letovisko Rimini...
...a už naše výstavní- psí Karosa sjíždí serpentiny dolů do Itálie.
A Meja na své sedačce pořád ne a ne usnout... a hlavou se jí honí: "Zabalil páníček ten můj pohár opravdu dobře aby se nerozbil?"
Rozhodčí:
22.4. Jose Manuel Sastre (Španělsko)
23.4. Korózs Gábor (Maďarsko)
Výstava byla umístěna do areálu Edzötabor, který se nachází v blízkosti jezer Czeke-tó a Öreg-tó. Kruhy vhodné velikosti byly již narozdíl od Pápy dostatečně zatravněné a na rovném pevném povrchu. Blízké okolí kruhů v areálu je plně zalesněné a poskytuje jak dostatečný stín v horkém dnu tak i možnost nerušeného venčení pejsků.
Nezapomenutelný zážitek v podobě ukázky precizního, přesného a důsledného
posuzování pro nás připravil španělský rozhodčí Jose Manuel Sastre. Přiznám se,
že do skončení posouzení našich psíků jsme byli plny pochyb, zda jak mi
vystavovatelé, tak i naše "šampionky" vyhovíme jeho nárokům.
Pan rozhodčí si nenechal jak na stole, tak ani v pohybu či postoji v kruhu
uniknout sebemenší detail, který rozhoduje o kvalitě právě posuzovaného jedince.
Prohmatal každý čtvereční centimetr těla. Gesty ne nepodobnými gestům rozhodčích
fotbalových vyžadoval od nás vystavovatelů maximálně přesné plnění jeho příkazů
a maximální pružnost ve změnách pohybu se psem v kruhu. V žádném, ale opravdu
ani v jediném případě netoleroval, když po jeho zvednutí ruky a povelu ŠTOP by se
vystavovatel byť jen sehnul k psíkovi ve snaze mu pomoci v postoji. Netoleroval
ani jen náznak natažení pravé ruky- jen tak za zvyku. Obyčejně přes ní
nepoučitelná vystavovatelka dostala. A když ani toto chudák vystavovatel se
stále si sedajícím- lehajícím pejskem nechtěl pochopit, byla přivolána
tlumočnice, která jeho požadavky přetlumočila....a začalo se posuzovat ve třídě
od začátku. S úsměvem jsme si vzpomenuli na některé naše doma úspěšné
vystavovatelky, které jdou do kolen sotva vidí rozhodčího a při "seřizování"
svého jezevčíka by potřebovaly pár rukou navíc...
Uvidíme zda se tento styl posuzování předvedený tímto španělským rozhodčím a
prosazovaný též na výstavách na západ od nás již začne praktikovat i v našich
domácích kruzích.
Večer po prvním výstavním dnu předvedly v rozsáhlém areálu hotelu naše jezevčice všem zájemcům ukázku práce českého jezevčíka na přírodní noře. Jejich perfektní sehranost právem ocenili všichni přihlížející diváci.
Po zdařené ukázce se Doriska trochu zasnila jaké by to bylo krásné kdyby jim klubová rada přiklepla, jako uznání za vzornou zahraniční reprezentaci, vyhotovení podobné plastiky. Mohla by být umístěná třeba v Kunraticích v Zámeckém parku.
Po náročném a horkém sobotním výstavním dni jsme se ubytovali a všichni se přemístili k jezeru Öreg-tó, které je pár minut chůze od našeho hotelu stejného jména.
Ne ne ne! To je podvod! Slíbil jsi nám páníčku, že za ty tituly co jsme ti vychodily pojedeme za odměnu k moři. Slanému. A ne že nás dotáhneš k nějakému maďarskému jezírku s kamenitou pláží plnou velkých nevychovaných psisek.
11.+ 12.3. 2006 Kishinev MOLDOVA CUP
Rozhodčí:
11.3.CACIB:
Revaz Homasuridze předseda Ruské kynologické organizace
11.3.CAC: Cristian Stefanescu předseda kynologického svazu Rumunska
12.3.CACIB: M.Dusan Paunovic (Srbsko a Černá Hora)
Meja a Doris na MOLDOVA CUP 2006
Ruský
trpaslík Golden Dakshaund Ufrin- konkurent Doris o BOB získal též BIG
(majitelka: Seherbatyh N.
Moskva Rusko)
...a jeho králičí dcera Julussa Lisant Adel (CAC-MD, res.CACIB); III.nejkr. pár
(majitelka: Skornna N. Moskva Rusko)
Další fotky z Moldavy na ruském Taksa klub
...a pro ty které zajímá krom jiného též "co za to": kromě klasických "zlatých" pohárů mne zaujaly netradiční medaile z pálené hlíny. Příjemné na omak a pro ty z nás kteří měli to štěstí a jejich pejsci jim jich vyhráli více i krásně zvonivé.
...a pro ty které zajímá grafické provedení čekatelských kartiček a diplomů za které se rozhodně nemusí moldavští pořadatelé stydět
